V posledním století se začaly v našich domácnostech objevovat nové materiály – plasty, guma, silikon, bambus. Na výrobu prkének se dokonce začala používat i keramika a sklo. Každý z těchto materiálů na výrobu prkének má své výhody i nevýhody.
Plast, keramika a sklo jsou nejpohodlnější, protože je po použití dáte do myčky a nemusíte se o ně starat. Na skleněných a keramických prkénkách se však smekají a tupí nože, stejně tak na těch plastových, která mají další nevýhodu – ostré nože na nich nechávají rýhy, ve kterých se pak rychleji množí zdraví nebezpečné bakterie.
Naproti tomu jsou dřevěná prkénka velmi odolná, jejich opotřebení velmi dlouho trvá a navíc nepoškozují ostří nožů. Přední kuchaři používají zásadně dřevěná prkénka, protože na nich je sekání a krájení nejrychlejší a nejbezpečnější. Dřevěná prkénka mají jedinou nevýhodu – neměli byste je dávat umýt do myčky na nádobí. Jednou se nic nestane, ale když to budete praktikovat častěji, dřevo nabobtná a popraská.
Raději umyjte prkénko v mýdlové vodě, či se saponátem, pokud se o něj budete chtít postarat lépe, můžete ho „naimpregnovat“ pomocí minerálního oleje, či vydesinfikovat například pomocí peroxidu vodíku. Skvrny z krájení červené řepy a podobných surovin, které zanechávají barevné stopy, nejsnadněji odstraníte pomocí citrónu a soli, která slouží jako takový „peeling“ pro prkénko. Po umytí nechte dřevěné prkénko volně uschnout, uklízejte ho do kuchyňské linky teprve, až když je opravdu suché. Neutírejte prkénko klasickou kuchyňskou utěrkou, ta by jej mohla kontaminovat.
Vaříte-li rádi žebírka, či podobné pokrmy, dřevěné servírovací prkénko je nejlepším způsobem, jak můžete takové jídlo podávat. Vypadá robustně a ve spoustě středověkých restaurací je dřevěné prkénko velmi oblíbenou náhražkou klasického talíře.
A co vy? Dáváte přednost klasickému dřevěnému náčiní, či máte raději sklo a plasty?