Zimní zahrady již od nepaměti slouží jako skvělý prostor pro nastolení relaxační pohody v kombinaci s přírodními silami bez ohledu na venkovní klimatické podmínky. Za pomocí důmyslného projektu, využití skla a správného umístění dokážeme takovému prostoru poskytnout optimální podmínky k pěstování rostlin do pozdních chladných měsíců nebo po celý rok. Zde hodně záleží na tom, jestli se rozhodnete pro celoroční zimní zahradu nebo vás více zaujmou finančně přívětivější sezónní zimní zahrady.
Zimní zahrady a sklon skla
Zimní zahrady jsou ve většině případů situovány k jižní straně, aby se co nejvíce využil potenciál sluneční energie. Právě za těchto předpokladů pak poskytnou dostatek tepla v každé roční době. Orientace však není jediným parametrem, který hraje při využívání tepelné energie důležitou roli. Kromě toho se musíme zaměřit na správný sklon stropních skleněných tabulí.
V našem podnebním pásmu dopadají paprsky v zimních měsících pod úhlem 20° a v létě pak pod úhlem 60°. Z toho jasně vychází, že nejlepším zimním úhlem by byl pravý, ale v létě by se většina světelné energie odrazila bez jakéhokoliv dalšího využití. Právě z těchto důvodů se nalezla kompromisní hodnota mezi 70 a 80°.
Větrání zimních zahrad
Pro vytvoření komfortního zázemí k posezení je třeba pamatovat na důkladné větrání, výměnu vzduchu a zastínění. Ideálních tepelných podmínek docílíme integrací funkčního odvětrání a stínění. Takovým malým nepsaným pravidlem v otázce počtu větracích prvků je zajištění minimálně 15 procent otevíratelných oken, které pak v případě potřeby poslouží k intenzivnímu větrání.
Nejlepším řešením pak jsou dvě okna situovaná proti sobě, která zajistí dostatečný přísun čerstvého vzduchu a odvod vlhkosti. Počet větracích prvků v zimní zahradě se pak řeší s ohledem na používání zimní zahrady. Ti, co si do tohoto prostoru zabudují bazén, budou potřebovat větrat o mnoho více, než ti, co si zde zbudují moderní pracovnu.
Skla jsou oboustranně tvrzená, multifunkční a střešní jsou pak sdružená z bezpečnostního skla, to znamená, že při případném rozbití netvoří žádné ostré střepy a mimo jiné nezapomínají ani na optimální koeficient prostupu tepla.